Pochádka o karkulce
O karkulce andělce, jež má v tvářích rumělce,
když ji ruka umělce, na pláténko maluje,
na němž nejvíc kraluje, saténová červená,
co pánům hned značí, víc než křídla dračí,
o co v téhle pohádce, pro dnešní noc kráčí!
Karkulka se rozhodla, dát vale své cudnosti,
nechala se opojiti, malířovou svůdností.
Snad si na ní ke zlosti, nedovolí nežnosti,
nač si brala šprndu rudou, s košíčkama bez kostí!
Malíř to je v skutku vlk, všemi mastmi mazaný,
hned jak obraz domaluje, košíček si napakuje,
prodá dívku s čepečkem, do podniku pro pány!
Mysliveček v zeleném, může si teď trhnout,
stačí zavčas s prachama, za kopečky zdrhnout.
Babku ať si přepadá od nynějška klidně sám,
vlk je v černé oboře capo tutti mafián.
Karkulky dnes vyváží, do Neměcka ve velkém,
cestují tam z vlastní vůle, za eurovým výdělkem.
Provozují legálně zde, nejstarší to řemeslo,
aby konto na penzi jim povážlivě nekleslo.
Zajímá Vás, jak dopadla, karkulka, ta první v řadě?
pracuje dnes, nedivte se, v EUnii, na úřadě!
Díky pánských známostem, přijali ji v mžiku,
za tiskovou mluvčí, do oddělení styku!
autor: JAZ - inspirováno členy místnosti